Recluse | Recluse

Zkouším plout..
Bílé čáry v přímém přenosu, rohové praporky a imaginární mantinely. Míhání křídel.... plašení ptáků na poplach.

Okvětní lístky tulipánů se vpíjí do dlaní a barví pot. Vůně, jež zadusí smysly. Mlha pronikla do nitra duše z důvodu nedostatku pitné krásy, která by zčeřila

Nejužší ulička jakou by snad mohl člověk kráčet, prázdná okna minulosti nostalgicky pomrkávají a volají zpátky, provázejíc mě cestou domů. A to jest kam..
Spousta otázek a pochybností. Bez odpovědí. To, co mi přišlo přirozené a samozřejmé, mi najednou připadá přinejmenším nepraktické a hlavně z části nechtěné.

Z oblaků stekly poslední kapky rozhodnosti.

... aneb konečně roztály ledy.

Najednou je všude kolem tolik jara, že ho ani nestačím pochytat. Je vlezlé, je vtíravé, je všudypřítomné. Protéká mezi prsty, smýká se ve větvích, chce se cpát dovnitř oknem. Vidina budoucích měsíců plných slunce a radosti sápe se po posledních koutech mysli.. těžko se bránit.