Volání divočiny

... aneb konečně roztály ledy.

Najednou je všude kolem tolik jara, že ho ani nestačím pochytat. Je vlezlé, je vtíravé, je všudypřítomné. Protéká mezi prsty, smýká se ve větvích, chce se cpát dovnitř oknem. Vidina budoucích měsíců plných slunce a radosti sápe se po posledních koutech mysli.. těžko se bránit.

Posledních víc než 14 dní ve Vancouveru na olympiádě. Od rána do noci, od noci do rána.. zakusit kouzlo dobře naplánované nemoci a ztráty hlasu. Mám geniální organismus. ;)
Tolik smělých plánů, tolik odvážných přání..