Něco s vůní minulosti..
Přetáčím na začátek a přeskakuji kapitoly. Raději vypínám zvuk, protože němý film mě láká víc. A do toho nějaké cizí titulky... patří sem vůbec?!
Jakobych zavítala do špatného kinosálu. Někdo si se mnou nejspíš prohodil vstupenky. Takže mi sakra řekněte kdo,
Od října bydlím namísto v milionové Praze v menším přibližně stotisícovém městě.
Domovem se mi stalo prostorné a pohledné 3+1, v němž mám svou vlastní, prťavou, komnatu s výhledem na životní zastávku těsně před krematoriem. Spolu se mnou naše útulné minimravenišťátko v oblacích obývají ještě čtyři další hmyzáci. Dvě hmyzí slečny a dva brouci jak má být. Pro naše účely postačí, když si představíme, že tu je jedna Světluška, jedna Jepice, Čmelák a Brouk Pytlík.
Svět plný barev.. květy ruku v ruce s ovčími oblaky na modro-modrém nebi..
paprsky slunka
derouc se pod nehty sálajíc a pálíc
slunéčka sedmitečná pořádají párty
za rohem na slunečnících
kapky rosy
moře
deště
večerní grilování
úsměvy
na všetky strany
letní bouřky
duha jahody
třešně
vlčí mák broskve
vlny
plny pěny
půlitry
mokré vlasy
piva
kofoly
letní lásky
Mapy slepých uliček nevedouc odnikud nikam.. přechodník přítomný.
A ten dávivý kašel tajemství deroucích se na povrch, s kterým se
roztrhl pytel.. pytel nad pytel.
Popřitom večeře doprostřed stolu.. tak ať žije náš nahý oběd.
Nech kam nechce ďábel, pošlete nám ženu!
Skrz zamžená očka sa pozrieť na sebe samé, a ....
To krásné zamžené vlhko a světlo ze zlatého deště u mě v pokoji..
Vůně brzkých svítání a čím dál tím častěji ponocující západy slunce.. i hvězdy se zlobí, že nejsou vidět.
.. a tak sypaný čaj. Že by pu-erh? :)