Ze života hmyzu

Od října bydlím namísto v milionové Praze v menším přibližně stotisícovém městě.
Domovem se mi stalo prostorné a pohledné 3+1, v němž mám svou vlastní, prťavou, komnatu s výhledem na životní zastávku těsně před krematoriem. Spolu se mnou naše útulné minimravenišťátko v oblacích obývají ještě čtyři další hmyzáci. Dvě hmyzí slečny a dva brouci jak má být. Pro naše účely postačí, když si představíme, že tu je jedna Světluška, jedna Jepice, Čmelák a Brouk Pytlík.

Světluška s Jepicí původně bydlely spolu. Nicméně Světluška posléze trávila tolik času v broučím hnízdečku, že tam teď už i trvale spí, učí se a dělá vlastně všechno, kromě toho, že by tam měla věci. Každé ráno proto běhá k Jepici do jinak prázdného pokoje, aby si vzala věci a oblékla se, čímž jí pochopitelně (zřejmě nechtíc) budí. Jepice si už ani nenařizuje budík.

O Čmelákovi s Broukem Pytlíkem člověk skoro ani neví. Čmelák sice téměř každé odpoledne hraje na kytaru (i několik hodin), ale to je hudba srdce hladící, spíš než dráždící vaše nervy, takže záležitost víceméně příjemná. A obdivuhodná vzhledem ke kvalitě produkce.  :)

Brouci a Světluška si zřídily vlastní samostatnou buňku. Vlastně tak nějak řečeno, Světluška si to dobře zařídila. Čmelák chodí nakupovat, Pytlík moc rád vaří. A Světluška jí. Nutno říct, že systém byl rovnovážný jen do chvíle, než brouci poznaly Světlušku. Něco za něco totiž dál platí jen mezi brouky.

Atmosféra tu ale panuje vesměs příjemná. V chodu mraveniště si zatím jaksi nepřekážíme. Naopak to vypadá, že se pomalu alespoň trochu integrujeme a dokonce bavíme mezi sebou.

Pokračování příště.. aneb veselé historky ještě přijdou.