Do hola vyholená nástupiště, po dvounohých zjeveních ani památky.. Pozvolna se nechala unášet tóny večerních všedních dní. Obloha přešla z rozpité oranžovo-modré a cihlově červené do tmavě sametové. Black velvet. Častokrát jí venku míjela žlutá okénka na kolejích, vlaky, co proplouvaly tmou, a teď je tím okénkem ona. Hřeje jí vlastní spokojenost
A voda zvlhla a tráva zšedivěla.
Vzlétni, podívej!
Kéž by zas zamrkala.
Pojďme stavět z Lega!
LEGO!
Já chci..
Ale houby..
.. my chceme paňáčky! Ano. My. Já a všechny zbylá já uvnitř mě, co úspěšně několik let nazývám jedním jménem. Ta já, která by teď nejraději vyskočila každé na jinou stranu. A prchala.
Utíkala pryč.