Střelecky

Pojďme stavět z Lega!

LEGO!

Já chci..

Ale houby..
.. my chceme paňáčky! Ano. My. Já a všechny zbylá já uvnitř mě, co úspěšně několik let nazývám jedním jménem. Ta já, která by teď nejraději vyskočila každé na jinou stranu. A prchala.

Utíkala pryč.

Jedno by běželo a tak jak by bylo, oblečené, obuté.. skočilo by do vody, aby si zchladilo veškeré buňky. Přemýšlející i nepřemýšlející. :)
Druhé by si hrálo na pískovišti, stavělo bábovičky a hrady z písku, kde by lezli prťaví mravenci. A hrad by obepínal břečťan z plevele. :)
Třetí, odcházejíc, vytáhlo by knihu a soustředěně četlo.
Další zakecalo by se s první sympatickou slečnou.
XY by pobralo partu a šlo hrát fotbal na jakýkoliv plácek, co by byl po ruce.

Já "číslo nevím jaké" by se dokázalo celé hodiny jen tak procházet s hudbou v uších.
A další a další já by šla na koncert, spala, jedla, koukala, mluvila, mlčela, zpívala, ležela, běhala, jezdila na kole, pekla, vařila, šila, učila se, nevnímala, milovala, nenáviděla,...

Miluju to Střelecké nadšení pro věc. To zapálení!
Juhů!