All that you can't leave behind

29. září 2009 | 21.31 |
blog › 
Tak › 
All that you can't leave behind

Do hola vyholená nástupiště, po dvounohých zjeveních ani památky.. Pozvolna se nechala unášet tóny večerních všedních dní. Obloha přešla z rozpité oranžovo-modré a cihlově červené do tmavě sametové. Black velvet. Častokrát jí venku míjela žlutá okénka na kolejích, vlaky, co proplouvaly tmou, a teď je tím okénkem ona. Hřeje jí vlastní spokojenost a radost z poměrně vydařeného dne. Na stolku opodál leží čerstvě odložený Viewegh. Lekce tvůrčího psaní. S každým přistoupivším cestujícím vklouzne dovnitř trocha zimy a chladného podzimního vzduchu. Ničím nepodmíněná chuť cestovat mi zpříjemňuje náladu, ráda jezdím takhle za tmy vlakem, má to zvláštní kouzlo. Mírně komicky mi teď připadají hodiny strávené ve vlaku loni na podzim a v zimě, kdy jsem cestovala zachumlaná v teplé bundě a pořád to bylo málo.. Možná na mě padá stín nostalgie. Občas se člověk zkrátka zastaví a zamyslí.

I want you to know
That you don't need me anymore
I want you to know
You don't need anyone
Or anything at all

U2 - Kite

V životech nás všech se neustále dějí věci více či méně uvěřitelné. Těžko říct, jaký smysl má jim bránit anebo pomáhat. Nejspíš žádný.

All is quiet on New Year's Day,
A world in white gets underway,
And I want to be with you,
Be with you night and day.

U2 - New Year´s Day

Nalila kapku čaje do víčka od termosky, usrkla a chvilku sledovala, jak z něj stoupá pára. Posléze uchopila večerní čtení a začetla se.

My hands are tied
My body bruised, she's got me with
Nothing left to win
And nothing to lose

U2 - With or without you

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář