Potichu vyklouznout ven a nechat se zatlouct do země. Hromy a blesky. Dlaně plné krup.

Rotříštit kosti, rozhoupat nervy..
Plnou silou se rozběhnout a PRÁSK! Natvrdlý dopad do hladiny vody.
 

Rozhrňte strany, stáhněte oponu a pojďte hrát.. všichni teď a tady.
Popraskat bubínky ušní, prosvítit mraky..
Postoupit dál.

Až příliš nebezpečná flákárna a zahrávání si s ohněm.

Neustálé připravování se na pořádný záhul, hlavně v hlavě. Roztopíme kamna na plné obrátky a budeme čekat, jak dlouho to ustojí.
Rozkvetlé třešně a jabloně provoněly celé město, a vůně bije do očí a praští přes nosy.
Soukromé kytarové sólo a lyrické pasáže klavíru v uších. Hluchoněmý zpěvák.

Procházky růžovou krajinou, která je plná pučících stromů a květů. Pavučiny vlásečnic, v nichž pulzuje krev s pravidelnou přesností, něžností a křehkostí.
Sladkovodní ryby se rozhodly vzbouřit a odletět do teplých krajin.
Měla bych taky, měla bych přeletět hranice.. nevšedních možností. Nevšedních dnů.
Lavičky v parku v obležení drobounkých drozdů, kteří se zapomněli v křoví. Skákala,

Zkouším plout..
Bílé čáry v přímém přenosu, rohové praporky a imaginární mantinely. Míhání křídel.... plašení ptáků na poplach.

Okvětní lístky tulipánů se vpíjí do dlaní a barví pot. Vůně, jež zadusí smysly. Mlha pronikla do nitra duše z důvodu nedostatku pitné krásy, která by zčeřila

.. aneb optimismus na počkání.

Skrz zavřené dveře a z hlubin zbytečně duté figurky volám.. Volám a křičím a netuším, zda-li výkřiky vůle pronikly na povrch, protože stěny se zbortily do stran a svět se stále nedostal dovnitř nebo já ven. Mapa se plní cestami odnikud nikam a zkratkami, co vedou do pekel. Ještě, že legenda praví, že dojdeme bezpečně cíle...