Droboučké kuličky potu..

Tepající srdce narážející o stěnu hrudníku.. tichounce tluče pod povrchem. Ten zvláštní pocit uvnitř sebe.. Pocit strachu? Úzkosti? Obav?
Hladina krve se třepotá ve větru a zběsile proudí do konečků prstů, špinavé nehty a klouby, popálené dlaně. Svrbění v zádech, když se sráží pot. Kapky se řinou vodopády a ztrácí se v davu. Saharská poušť v ústech, dávno vyschlá roklina v krku.

Je to jen chřipka?

Něžné políbení na šíji. Navzdory přicházejícímu podzimu vše okolo pučí. Listy se znovu odhodlaly zezelenat, tak jako zjara, květy se připravují k květu, ptáci jsou plní energie a zpívají na celé kolo... :) Úsměvy na tvářích lidí ještě neztratily svou radost. Všechno je čerstvé. Čerstvě barevné. Čerstvě zelenožluté. :)

Toužíš, a usínáš s pocitem dobrého dne.. bude ten zítřejší o kousek lepší?

Lilo a lilo a lilo.. déšť bubnoval na střechy domů a sem tam spadla nějaká kapka i na okno. Začalo se poměrně rychle stmívat a byla jen otázka času, kdy bude úplná tma. Z té drobné louže venku na chodníku se pozvolna stávalo nepřekonatelné jezero a i ti největší opozdilci už dorazili domů promoklí až na holou kůži. V tomhle ročním období těchhle večerů přibývalo a jako každý rok se chmurné nálady z ošklivého počasí střídaly s pocitem uspokojení pramenícím z čerstvě nalitého šálku čaje. Čajové dýchanky? Jak dlouho už jsme žádný neuskutečnily? Nenadálá zamyšlení se střídala s bujarým veselým. Prosluněná odpoledne sváděla k smažení palačinek s marmeládou a chladná rána k pokornému hrnku horkého kakaa. A celý ten čas vlastně ve dvou. Vlastně. Jakoby jako. Neb ona je tam a ona tady.

Bože, co je tohle za počasí?!
Vždyť je srpen!

Poslední dny volna.. úplného volna se vším všudy. :)
A nedávé zamčení na dětském hřišti o půl hodiny dřív, než ho měli zavírat, to jen dokazuje. Dost dlouho jsem nikde nepřelézala plot. :) A fajné to bolo.  :)
Nepochopitelná chuť na válení se ve vaně po tom, co z ní člověk vyleze. :)

Chtělo by to teplo. . A nebóó... horkej čaj, to je ono!
A čokoládu k tomu. :)

O ničem a o všem.
Stále a stále dokola.
Malinké střípky dávající dohromady celek.

A těším se na sobotu.
Velice, převelice. :)

Je krása nechávat si zdát sny o ovečkách.:)
Vlastně o ovečce.
Mojí. :)

Má ovečka na druhém konci světa. :)

Hromada dopisů, Žilina, Martin, Slovensko..  :)
Výlety na pár dní, hodin i minut...
To úžasné nepopsatelno.

Chrobáčik na druhé straně krpca. :)

Dobře, bobře. :)
Úsměv.:)

Potichu vyklouznout ven a nechat se zatlouct do země. Hromy a blesky. Dlaně plné krup.

Rotříštit kosti, rozhoupat nervy..
Plnou silou se rozběhnout a PRÁSK! Natvrdlý dopad do hladiny vody.
 

Rozhrňte strany, stáhněte oponu a pojďte hrát.. všichni teď a tady.
Popraskat bubínky ušní, prosvítit mraky..
Postoupit dál.