Skrz oheň a vodu

Zvedám se z dýmu a popela. Půlnoční svíce už dohořívá a měsíc raději odešel bůhví kam. Siluety postav ve tmě chodí sem a tam. Pozpátku. Potmě. Pořád dokola.

Dívám se na nebe a marně hledám hvězdy. Ještě včera tu přece byly!

                           Vzpomínky touhy, střípky pocitů a zmatené zítřky. Dnešky, co byly a nejsou.
Budou. Byly a budou..

Hruškově-jablečná mikina. Úlomky minulosti poletují větrem a soutěží, který mě zaujme.
Náledí cestou k tetě a ranní hodování. Loupáky, co nejsou loupáky. Jak dvě strany mince, každá tak jiná a přece stejné, nerozlučené. Loučící.. 
Nevšední všednosti běžných dní.

Stesk. Radost. Vztek. Štěstí.. zase to štěstí!

Smíření, které nezná mezí. Meze a louky, lesy, lilie, které provázejí životem.
Jaké to je chtít učit a zatím být učen sám..  Jaké to je chtít vlastnit a zapadnout do klecí..  do klecí, z kterých je úniku vždy a stále.
"Ale ty kruci nechceš uniknout" Nikdy.