Láska

 Posledních několik měsíců, dá se skoro říct, že let, jsem byla šťastná.
Nechci říct, že teď snad nejsem, na to jsou to, podle mě, až příliš silná slova, ale zkrátka život jde dál a jak to tak bývá věci se mění.

Častokrát se mě lidé ptali, jak že se to vlastně mám a mně nezbývalo než odpovědět, že dobře. Co to je blbá nálada nevím možná víc než 3 roky. Neříkám, že neexistují chvíle lepší a chvíle horší, jistěže ano, neříkám ani, že neexistují věci, které bych chtěla změnit nebo které mě štvou.. samozřejmě, že existují! Ale za vším tím, kdesi v povzdálí byl ten stabilní pocit štěstí a jistoty, který vás nenechá odpovědět jinak než pozitivně.
Za ony tři roky jsem také hodněkrát přemýšlela, jak je to možné. Kde se to tu vzalo, jak jsem toho dosáhla a čím to je. Teď už jsem na to přišla.

Časy se mění a život plyne a já možná ztrácím něco, co ztratit nechci. Nebylo tomu tak vždy, byly chvíle kdy jsem pochybovala, chvíle, kdy jsem váhala, chvíle, kdy jsem si toho nevážila... tak už to asi bývá. Ale byly chvíle, kdy jsem to milovala a věděla, ano i tehdy opravdu věděla, že o to přijít nechci.
Teď, když přišel okamžik změny, nenadálý a náhlý, přepadla mě panika a úzkost. A zároveň touha a hluboké uvědomění.

To abstraktní štěstí za mými zády, ať už to zní jakkoli pateticky, to štěstí byla láska. Jistota, podpora, něha a právě ta láska. Něco, co je často líčeno jako intenzivní vzplanutí, které trvá a trvá a trvá a pak najednou zmizí a zbyde jen povinnost a zvyk. Něco, co je tak často líčeno jinak, než jaké to je, až vlastně nikdo neví, co to ta láska znamená. Ani já jsem nevěděla, co to ta láska je, a jestli jí ještě cítím, když se mě na ní někdo před pár dny ptal. Nechtěla jsem lhát, nedokázala to vysvětlit a připadala si hloupě a odhaleně. Přišlo mi, že nemožnost odpovědět na otázku se rovná odhalení, že žádná láska už není.

Teď, ačkoliv neuplynulo nijak dlouho, od onoho okamžiku, mi připadá, že nemožnost odpovědět, byla možná tím největším důkazem lásky. Jak už to tak bývá, odpověď přicházela postupně a já jí už mám. Ne univerzální, ne pravdivou.. protože láska je relativní. A já vím, že vzplanutí je nádherné a lákavé, že je sice pomíjivé ale je obnovitelné. A láska.. láska není vidět.. pravá láska je taková, že si jí ani nevšimnete pokud je naplněná a opětovaná. Je to jistota, je to starost, je to touha, je to péče, je to decentní vůně, která se proplétá vašimi dny jedním podruhém a vy si jí všimnete jen když vzplane nebo když odejde. Láska je štěstí, stojící za vašimi zády.

Láska je totiž něco, bez čeho bytí je prázdné.