Na kraji lesa

Bělostné chuchvalce mlhy, jak dým kouřových signálů unášený ve větru. Asociační proudy v oblacích, tok divoké řeky se bouří myšlenkám, tiše jen tiše se rozplývá v nekončících lukách. Bosé nohy omývány chladivou ranní rosou, krůpěje vody padají mezi prsty a studí. Něco mezi vyhřátým kobercem s dlouhými chlupy a studenou říčkou. Krok za krokem se vyhýbám zmateným čmelákům a včelám ve svých imaginárních fantaziích. Jako by se příroda nerozhodla, má-li jaro přijmout za své ... větve v korunách stromů do sebe tlučou holými pařáty a dole pod nimi si se vzduchem hrají květy na honěnou.
Kroužíme bezcílně světem za větším štěstím.

To břízka na mezi jen osamělým poutníkem.
Klobouk spletený z listoví padá jí do očí,
dlouhý vlas z krátkého pod krempou vyrůstá,
snad kryje lysiny
snad téměř do husta.
Trhaný kabátec z ramenou splývá jí,
popraskaná kůže bot, jen pouzdro s nožíkem
v pase zavěšené,
nevelká dýka.. díva se pod nohy
nachází stopy svých vlastních stop.

S dřevěnou holí po boku s koženou tornou za zády.