Recluse | Imaginární lásky

Myslím, že zrovna teď spolu zaspáváme v objetí.. držím tě v náručí, něžně a ochranářsky, hladím tě po vlasech a tiše se modlím, aby ses ráno probudila šťastná a ne sama. Myslím, že dávno sníváš o  slzách radosti. A myslím, že hvězdy nás vzaly pod svoje křídla a jaly se překlenout těch tisíc mílí mezi dvěma totožnými světy, které spojila touha.

Přemýšlím o světě,.. o sobě,.. o nás..

Někdy se přistihnu, že tě pozoruju koutkem oka, koukám, co děláš, a snažím se být neviditelná, aby sis nevšimla, že z tebe nedokážu spustit oči. A potom se stane, že jindy tě sleduju a doufám, že si všimneš, neb toužím po tvém pohledu.
Slova se rozutekla v prostoru.. bylo jich tolik a stačilo tak málo, aby se poztrácela.
Dívám se klíčovou dirkou, držím tě za ruku a začneme tančit.. tančíme, vznášíme se sotva nad parketem a pak nás unese vítr a my sbíráme listy složené do obálek. Zkoušíme létat. Jsme jako dva papíroví draci, kteří už nechtějí na zem. Ocásky se nám míchají prouděním, šmodrchají se a proplétají si prsty jako dva milenci. Ty - šarkan a já saň.
Naučila jsi mě věřit v boha - v sebe a v lásku.. a všechno co bohem je a v čem se bůh ukrývá, .. naučila jsi mě věřit v cokoliv v co budu chtít. Naučila jsi mě, že náhoda je osud a naučila jsi mě, že všechno má svůj  smysl. A hlavně si mě naučila, že jsem se všechno naučila sama. : )

Hladíš mě po dlani a sem tam i po hřbetě ruky.. konejšíš mě a necháváš usnout, tak jako jindy.

.... Srdce mi tepe podivně klidně a já si říkám, co bude dál..