Okno poslovensky

Další společné chvíle... opět nádherné a ve své podstatě neopakovatelné. Tisíce dílků skládačky, které když složíš, tak vznikne láska. A všechny do sebe perfektně zapadají. Nic nechybí, nic nepřebývá. Snad jen ten čas je proti nám a taky s námi, vždyť jak rychle uteklo těch čtyři a půl měsíce. Je to jako věčnost a zároveň chvilka. Neskutečné. Celý můj život teď naplňuje jeden jediný Škrečok. A ne jen tak ledajaký! Můj báječný brýlatý Škrečok, moje planoucí sviečka, huňatá ovečka, můj totožný protipól.

Obilná pole a pšeničná louka (mouka), rackové nad řekou, jejichž slovenská jména se mi vypařila z hlavy, a říčky v kopcích, kterých je po cestě někdy až plno; .. Občasné chvění a svírání žaludku, v kterém je prázdno, i když ne proto, že by měl málo jídla.. - všude je prázdno.. a v určité smyslu však rozhodně plno, plno malého Škrečka.

Potřetí za sebou poněkud plnější vlak. A blížící se pravidelné cesty do O V Y. Zřejmě je rozhodnuto, neb si nedokážu představit, co by to mohlo změnit. Přichází chvíle kontaktování starých přátel k zjištění co a jak. A navyše nejtěžší bude obhájit si to doma. Je to šílené? Myslím, že není, tisíce lidí opuštějí všechno jen tak, a chystají se mnohem dál, jen kvůli škole, která to neocení. A já mám i důvod navíc, však? Těším se. Vážně se těším. :)

Z Čech až na konec světa.. :)