Recluse | Recluse

Bože, co je tohle za počasí?!
Vždyť je srpen!

Poslední dny volna.. úplného volna se vším všudy. :)
A nedávé zamčení na dětském hřišti o půl hodiny dřív, než ho měli zavírat, to jen dokazuje. Dost dlouho jsem nikde nepřelézala plot. :) A fajné to bolo.  :)
Nepochopitelná chuť na válení se ve vaně po tom, co z ní člověk vyleze. :)

Chtělo by to teplo. . A nebóó... horkej čaj, to je ono!
A čokoládu k tomu. :)

O ničem a o všem.
Stále a stále dokola.
Malinké střípky dávající dohromady celek.

A těším se na sobotu.
Velice, převelice. :)

Je krása nechávat si zdát sny o ovečkách.:)
Vlastně o ovečce.
Mojí. :)

Potichu vyklouznout ven a nechat se zatlouct do země. Hromy a blesky. Dlaně plné krup.

Rotříštit kosti, rozhoupat nervy..
Plnou silou se rozběhnout a PRÁSK! Natvrdlý dopad do hladiny vody.
 

Rozhrňte strany, stáhněte oponu a pojďte hrát.. všichni teď a tady.
Popraskat bubínky ušní, prosvítit mraky..
Postoupit dál.

Procházky růžovou krajinou, která je plná pučících stromů a květů. Pavučiny vlásečnic, v nichž pulzuje krev s pravidelnou přesností, něžností a křehkostí.
Sladkovodní ryby se rozhodly vzbouřit a odletět do teplých krajin.
Měla bych taky, měla bych přeletět hranice.. nevšedních možností. Nevšedních dnů.
Lavičky v parku v obležení drobounkých drozdů, kteří se zapomněli v křoví. Skákala,